Horolezecká stěna

Tak jsme s kámoškou (na signalech IKA) našly super zábavu. V Brně v Líšni je Saleziánské centrum mládeže a v tělocvičně maj 8m vysokou horolezeckou stěnu! V nějakým časopise jsem se dočetla, že největší v Sal. centrech v ČR. Začlo nás to bavit a od začátku června jsme tam jednou týdně chodily. O prázdninách bude zavřeno. :-( Začínat se bude někdy v září. Cena je pouhých 40Kč za dobu od 18 do 21hodin. Zdarma se dají půjčit sedáky, karabiny i "botičky", ale ty jen pro malý děti, bo pro velký kluky. Pro nás neměli. Ale stačí botasky.

Když jsme šly na stěnu poprvé, tak jsme věděly, kde je, ale ne jak vypadá. Vystoupily jsme z osmičky na zastávce Kotlanova, vylezly kopec a došly k centru. Je tam vchod tělocvična. Přezuly jsme se, a šly si podle šipek pro klíče a zaplatit. V šatně jsme se převlíkly a šly zpět do tělocvičny. Dost jsme se divily a předpokládaly, že to nezvládnem. Ujal se nás Lukáš, kluk, co měl stěnu ten den na starosti. Přečetly jsme si jak stěnu používat a možnosti nebezpečí zranění a byly vyklepaný čím dál víc. :-)

Lukáš chtěl vědět, jestli jsme někdy lezly, poradil jak oblíct sedák a začal nás místo lezení učit uzly. :-) Konkrétně dvojitou osmičku, kterou se jistí. Pak následovala výuka jištění, přičemž ta druhá lezla nahoru na nejlehčí trase, na rovné stěně. Pak jsme se vyměnily. Takový byly naše začátky... teď po měsíci už je to o něco lepší, ale na šikmé nám to moc nejde.

V náš "první den" přišly chvíli po nás čtyři holky. Dvě z nich neviděly. S údivem jsme zjistily, že se taky chystají na stěnu. Byl to zajímavej zážitek. Holka, která je dovedla jedné z nich pomohla se sedákem a přivázala ji k lanu. Pak ji přivedla ke stěně a radila, kam dál ruky a nohy. Holka, co neviděla, vylezla až nahoru. Potom lezly ty další. Zaujalo mě to natolik, že než jsme odcházely, zkusila jsem lézt taky poslepu, se zavřenýma očima. Lukáš mě jistil a radil, kde se chytnout. Moc nás to lezení (s otevřenýma očima) nadchlo a budem na podzim zas pokračovat. Kdyby chtěl někdo s náma, tak klidně může :-) furt jsme začátečníci...