Expedice Rumunsko II. část = BANÁT

14. 2. 2009 15:17
Rubrika: Expedice

... Po pěti dnech v horách, nedlouho před půlnocí jsme zastavili ve vesničce Šumice, v Banátu. Na louce jsme postavili stany a ve 23:10 byla mše sv.  

Ve čtvrtek ráno jsme vstávali s východem slunka v sedm hodin. Bylo nám slíbeno domácí mlíko. Konečně jsem se vyspala a bylo mě teplo. Snídaně byla před busem, i s kakaem. Houpali jsme se na houpačkách. Poté nám o. Roman nabídl procházku vesnicí. Začli jsme u lesního hřbitova, potom jsme pomohli jednomu dědovi naložit vozík dřeva, navštívili jsme obchod a povídali si s lidma.Vesnice byla jak z pohádky. Potkali jsme babičku s nůší na zádech, nějaký lidi vedli krávy, co táhly vůz, po vesnici chodily hejna hus. Domy v Banátu jsou výrazně barevné. Ve vesnici je škola se čtyřma děckama. Aby mohla fungovat, musí do ní chodit aspoň tři děti. Je to nejmenší škola. Ve vesnici je kolem třiceti obyvatel. Lidi, co emigrovali do Česka, se vrací pomáhat se senem, děti jezdí na prázdniny. Po prohlídce vesnice jsme v 10:15 vyjeli směrem k Eibentálu. Cestou jsme se zastavili v městě Oršava, kde jsme navštívili kostel a tržnici. Odpoledne jsme strávili u jeskyně, kde jsme si do batohů přerovnali věci z hor do vesnic. Měli jsme možnost spát a stravovat se u Banátských Čechů, takže jsme nemuseli tahat sebou stany a další věci. Následně jsme se naobědvali a šli se podívat do jeskyně. Lezlo se tam asi tři, čtyři metry dolů po žebřu. Pak dlouhá temná chodba, naštěstí jsme měli čelovky. Na konci chodby se dalo koupat, voda v jeskyni ústila do Dunaje. Později jsme cestou kolem Dunaje zastavili s autobusem u skály, na které je vytesaný obličej krále Decebala. Cestou byly přednášky. Po několika km jsme opět vystoupili a vydali se pěšky do vesnic, opět na několik dnů odloučeni od busu. Ten nás čekal v poslední vesnici, ve Svaté Heleně. Naše kroky směřovali mírným kopcem, (asi sedm km) do vesnice Eibentál, nebo-li Tisové údolí. V sedm večer jsme dorazili ke kostelu, kde se o půl hoďky pozděj konala mše sv. Při mši se sešli tři kněží: o. Roman, kněz z Čech a děkan z Eibentálu. Děcka, co byly s českým knězem dělaly scholu. Byly z Lomnice nad Popelkou, bo tak nějak. Jelikož jsme mohli spát u místních, tak jsme po mši šli s nějakým bývalým horníkem. Spalo nás u něj devět. Tři kluci a šest holek. Ostatní spali buď pod širákem, nebo ve stanu u kostela.  

V pátek ráno nás Marika nemilosrdně vzbudila už v 5:05 rožnutým světlem. Následovala snídaně a v šest jsme měli být u kostela a odcházet do Bígru. Na 6:55 nám Pavel slíbil nádhernej východ slunka, ale v tu chvíli jsme byli zrovna v lese. :) Napřed se šlo do kopce, pár děcek se ztratilo, … ale všichni se našli. :) Pak se šlo z prudkýho kopce. Zakempili jsme před polednem u potoka a začli si vařit v kotlíku těstoviny a polívku. Do tří jsme se tam jen tak flákali. Po odchodu jsme se 20min. krmili ostružinami a 40min. ztráceli. Nemohli jsme najít cestu, ale nakonec ji našli. Byla hodně do kopce, jak jinak. Před šestou večer jsme došli do Bígru. Dědina je ve tvaru kříže, uprostřed je kostel. Většina domů má modrou barvu, bo aspoň modrý vrata, či ploty. V osm večer byla mše v místním kostele. Po mši jsme si někteří objednali večeři. Ta večeře byla jak pro jednou tolik lidí. Co nám uvaří, jsme nechali na nich. Vždycky to bylo překvapení. Dnes: kuře, vepřový válečky, opíkaný brambory, chleba, rajská polívka, okurky, sodovka a zákusek) Ceny uvádět nebudu. V kuchyni našeho bydlení probíhala přednáška cestovatele J. Pavlíčka, kterého jsme potkali už odpoledne cestou do vesnice. Pak, či během přednášky jsme šli spát. Ostatní stanovali na zahradě. 

V sobotu jsme vstali zase v pět. Asi se nám ten čas začal nějak líbit. O půl šesté jsme vyrazili ke kostelu, kde spal o. Roman. Tam jsme si dali chleba se sýrem, pokračovali „modlitbou na cestu“ a v šest se vydali na naši nejdelší cestu do Rovenska (30km). Dlouho jsme šli celkem po rovině, pak jsme přebrodili jeden širší potok, hluboký kolem 10-15cm. Rychlým během se boty moc nenamočily. Následovalo půlhodinový škrábání se do kopce. Cestou jsme narazili na tři vosí hnízda. Nejvíc zásahů chytli Víťa a Jirka-doktor, oba čtyři. Celkový počet zásahů spočítal Marek na 21. Po pauze jsme šli v pěti lidech pěkně rychlým tempem. Po dvou hodinách jsme odpočívali v údolí u potoka a za další tři hodiny jsme došli do Rovenska. Cestou jsem si povídala s Marikou z Lotyšska, která umí znakovku. Tak jsme zkoušely různý znaky. Ještě je s náma Anna z Rakouska. Obě umí dost dobře česky. Po odpočinku na návsi jsme šli k Mírovi, kterej tu má pronajatej barák. Děcka, co měly stany u něj spaly na zahradě. Někteří se u Míry na dvoře koupali v plavkách, poléváni kýblama vody. Vyjevila jsem svoje malý nadšení nad touhle sprchou. O. Roman: „A co čekáš? Vanu s teplou vodou?“ Já s Irčou a Martin s Víťou jsme spali u jedněch lidí na chatě. Měli i vanu s teplou vodou. :) Dostali jsme taky večeři: polívku z rajčat, paprik a rýže, maso v zelném listu, brambory a kečup a potom buchty s ostružinama a s tvarohem. Ve 20hod. byla mše v kostele. Byla zajímavá více věcma: dva ministranti neuměli ministrovat, na varhany se hrálo hodně pomalu, většinu lidu jsme byli my, místních moc nepřišlo, mše s nedělní platností, třetí kostel se stejným obrazem sv. Barbory, patronky horníků, spousta modré barvy v kostele, svíčky na elektriku, nesvítilo věčný světlo a úplně nejzajímavější bylo proměňování místního chleba „typu veky“, bo nebyly hostie. Prý to tak jde u Řeckokatolíků, proměňovat kvašený chleba. Večer jsme šly do obchodu a pak spat. 

V neděli jsme vstávali o půl sedmé a sedm byla mše, zase s obyčejným chlebem. Pak jsme snídali u Míry na dvoře a slavili Alčiny 20. narozky. V devět jsme vyšli směr Gerník, asi 15km. Zastavili jsme se u vodních mlýnků na mouku. Tam jsme vařili polívky a  měli do půl třetí pauzu. O. Roman odešel dřív a měl ve vesnici mšu. Za necelou hodinu jsme došli do Gerníku. Odbočili jsme k hospodě a tam zůstali. :) Nejvíc nás zaujaly nanuky a pivo. K večeru nás místní kluci pozvali na fotbal. Hřiště na malou kopanou mělo částečně rozbitý beton a bylo vedle celkem dobře vybavené školy. Dostali jsme „velkej kotel“ (hodně prohráli). Kluci byli moc šikovní, hlavně ten v batikovaným tričku. My jsme hráli různě: jen kluci, jen holky, mix, „otcové“ - rodiny i církve :) (Pavel K. a o. Roman) a doktor. Hrou posledně jmenovaných jsme se nejvíc bavili. Bylo hodně zranění, a góly jsme nepočítali. Něco před 20.hod. jsme šli v počtu asi 18 lidí na večeři do místní hospody. Byli tam i jiní Češi, ale za chvíli odešli. My jsme čekali na jídlo až do 21.hod. Byl tam jeden opilej Banáťan (kterýho předtím zřejmě opili ti Češi českou slivovicí, v Rumunsku ji mají dost slabší). Dal ránu Vojtovi, bo si myslel, že mu shodil brýle. Kluci Vojtu bránili a odtáhli opilce ven. Ten zavolal policajta. Tak kluci zítra v osm půjdou psát zřejmě protokol. Ti, co nevečeřeli s náma, seděli v našem podnájmu u Piečků, povídali si a jedli. 

V pondělí jsme vstávali o půl sedmé, v sedm byla mše s hostiemi, pak jsme snídali, i mlíko. V osm šli kluci za policajtama a vrátili se až za víc, než dvě hodiny - osvobozeni :) Před jedenáctou jsme vyrazili směr Sv. Helena. Cestou, asi 4-5km od Gerniku jsme se byli podívat do jeskyně Turecká díra. Žádný krápníky, ale byla tam dobře vidět tma :) Pak jsme obědvali, poslouchali další přednášky a spali. V 15:20 jsme se zvedli a odešli na Kulhavou skálu, kterou jsme nenašli… Byli jsme tedy aspoň v jeskyni Vranovec. Bylo to tam fajny. Dva výstupy, pak voda po kolena, na konci chodby byly krápníky. Cestou zpět objevil Marek komín, kterým nás vylezlo pět. V potoku jsme si umyli nohy a šli na mši, která začínala opět ve 20h. Pak jsme večeřeli z vlastních zásob vytažených z busu a povídali si o programu na další dny. Stany jsme postavili na fotbalovým hřišti za dědinou. 

V úterý byl budíček až o půl deváté, abychom se konečně vyspali. O půl jedenácté odjela skupinka sedmi lidí projet se na lodi, koupat u ostrova v Dunaji a na rybu k obědu. Cena výletu byla 300Kč. My ostatní „chůze schopní“ jsme se vydali na vyhlídku, na skálu nad Dunajem. Voda shora vypadala dost špinavě, tak jsme se šli koupat do potoku, vzdáleném od dědiny hodinu cesty. V potoku byly tůňky. Někteří se koupali, ostatní se jen dívali. V 18h byla večeře, ve 20h mša a pak se řešila zítřejší cesta k řece Neře. V noci spala asi polovina lidí pod širákem, zbytek ve stanech a jen pár děcek v domech. 

Ve středu jsme vstávali tak, abysme stihli sbalit stany a být v sedm před obecním úřadem, kde jsme na betoně snídali. V osm jsme vyjeli směr řeka Nera. Cestou bylo po delší odmlce Rádio Drákula a další přednášky. O půl desáté jsme zastavili a čekali na místní bus. Po hodině čekání Pavel prohlásil: „Rumunsky ‚hned‘ znamená: možná odpoledne.“ Nakonec přijel náklaďák a chtěli 250lei. Tak jsme šli pěšky. Šli jsme vesnicí, pak korytem vyschlé řeky, do kopce… Pauza na oběd byla o půl třetí u Drákulova jezera. Cesta kolem řeky Nery měla 35km. Kolem jedné skály byly řetězy, kol kterých jsme museli projít. Někde jinde, kdo chtěl, mohl se projít tam a zpět přes rozkývaný most vysoko nad řekou (občas chyběly nějaký prkna :) ) K busu jsme došli před 21.hod. O. Roman mezitím uvařil čočkovou a rajskou polívku. Takže když jsme přišli, mohli jsme si dát večeři. Pak jsme se koupali v Neře, odjezd o půl desáté večer. Cesta směřovala na poutní místo Maria Čiklava. Mše byla o půl dvanácté v poutním kostele, v počtu o. Roman + šest lidí. Spali jsme ve škole ve třídách na zemi. V noci byla bouřka. 

Ve čtvrtek jsme vstali v osm a v devět byla mša, ve stejném kostele, jako v noci. Pak snídaně a přednáška místního kněze v němčině. Překládal Jirka. Maria Čiklava = italsky Maria jedoucí na kole :) Letos bude druhá pouť na kolech. Potom jsme jeli do Temešváru. Cestou byly další přednášky. Přijeli jsme ve 14h a rozešli se po městě. Šla jsem s Irčou a Marikou do muzea Banátu, cena 2lei, do pravoslavnýho i římskokatol. kostela a na pizzu. Sraz byl v 18h. Večeře byla v kotlíku na chodníku, vedle hlavní cesty do centra :) Kaše v prášku a krůtí maso v plechovce. Pizza byla prostě lepší :) O půl osmé jsme vyjeli dál. Ve 21h jsme zastavili na hranicích Rumunska a Maďarska. V pátek ve 4:10 našeho času skončila Expedice pod Petrovem v Brně.

V říjnu byl poexpediční víkend a fotky na orlovně v Kněžicích.

 

Příští expedice! Bude v Pyrenejích (Francie/Španělsko) s 1denní návštěvou Lurd, 14.-28.srpna 2009, cena při plném busu 8.000Kč.

Víc o dřívějších expedicích je na stránce expedice.signaly.cz 

Přihlašovat se můžete:o. Roman Kubín
Diecézní centrum života mládeže „Mamre"
Osová Bítýška 1
594 53

tel. na faru: 566 536 748
mail: [email protected]

Zobrazeno 1514×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio