STŘÍPKY Z EXPEDICE PYRENEJE 2009

16.8., neděle

Po sbalení batohů na třídenní přechod NP jsme měli jít asi půl hodiny do kopce na předem domluvené místo k přespání. Cestou nahoru jsme potkali nějakou paní, holku a několik koní. Holka mluvila česky. Byla ve Francii asi na brigádě. Bála se, abysme jim nevyplašili koně. Když jsme došli přes kopec k údolí, kde se pásly koně, začala se francouzka přes českou tlumočnici zajímat, kam jdeme. Někdo z vedení jí odpověděl, že máme domluvené přespání na té louce, kde jsou koně. Ona se začla hádat, že tam spát nemůžem, že bysme vyplašili koně a oni by nám podupali stany. Vůbec ji nezajímalo, že jiní lidi z té vesnice nám to dovolili. Ptala se, kam půjdem zítra. Někdo jí to řekl a ona nás neposlala do háje, ale zase dál do kopce. Že asi hodinu cesty je pěkná louka a ušetříme si zítřejší stoupání. A tak jsme šli. Po úzkém chodníčku v kopci. Po nějaké době jsme zjistili, že cesta dál nevede. Tak jsme se kus vraceli a pokračovali jinudy. Místo, o kterém nám řekla, vypadalo fakt hezky. Dostali jsme se tam přes lávku. Pod náma byl vodopád. Louka rovná, všude klid a skoro už tma. Postavili jsme stany a usnuli.

18.8., úterý

Dnes je v plánu zdolání nejvyšší hory NP Ordesa. Monte Perdido měří 3.355m. Devět lidí zůstalo v blízkosti stanů a okolí. My ostatní jsme si dali 2-3 lidi věci do jedné krosny a střídali se v nesení. Cesta byla až na velký štěrkový pole celkem v pohodě. Chvilkama jsme lezli po skále, ale nic složitýho, kousek cesty byly řetězy, vodopád,... a pod vrcholem ten štěrk. Dost klouzal. Vrchol jsme zdolali kolem 13hod. První fotka byla: český pivo, Tatranka a salám Vysočina. Po příchodu všech, co vyrazili na vrchol, jsme udělali společnou vrcholovou fotku a pak v kruhu zazpívali Československou hymnu. Byl s nám Rado ze Slovenska. Po obědě jsme se chystali dolů. Na sestup jsem se vůbec netěšila, bo to vypadalo děsivě i nahoru, natož dolů. Ale štěrkem to dolů docela šlo. Pak místo přes skály jsem s několika dalšíma šla ještě jedním štěrkem a pak sněhem. Super lyžovačka. Stopa byla vyjetá předešlýma lidma, mírně z kopce. Když člověk přenášel váhu pohorek na špičky, příp. paty, tak zrychloval, bo brzdil. Všichni jsme si ten sníh užili. U jezírka jsme se připojili k těm, co sestupovali přes skály a šli zpět na naši louku se stanama. Cestou jsme se tak trochu ztratili. Šla jsem s Hankou a o něco víc vzadu šli Pavel, Míra a Renča. Najednou jsme zjistili, že tady stany asi nebudou... Zdálo se nám, že už jdem dost dlouho a že jsme možná někde špatně odbočili. Po poradě jsme se rozhodli jít ještě kousek dál stejným směrem a za dalším kopečkem už stály naše stany.

19.8., středa

Dnešní den jsme končili třídenní přechod NP a šli přes hory doly k busu. Zrovna, když jsme na chvíli zastavili na jedné skalní plošině, přistál nedaleko nás vrtulník. Jeden ze záchranářů doběhl k nám a ptal se španělsky, jestli jsme viděli člověka, kterýho hledají. Bavila se s ním Jindřiška. Lukáš povídal (česky), že jsme ho viděli včera, cestou k vrcholu Monte Perdido, ale dnes ne. Pak vrtulník odletěl a lítal furt kolem blízkých hor.

19.8., středa

Poté, co jsme se vrátili z prvního puťáku NP, jsme zakempili na nějaké louce. Uvařili jsme si večeři a potmě začli stavět stany. Na louce bylo plno světlušek a bludiček. My s čelovkama. Sotva jsme dostavěli, objevil se majitel louky a Jindřiška měla opět šanci komunikovat španělsky. Chtěl, abysme se z jeho louky vystěhovali na druhý břeh řeky do kempu. Tak jsme se stěhovali. Zanedlouho byla nabídka mše. Na louce, kterou jsme před chvílí opustili. Sešlo se nás kolem dvanácti. Mši sloužil otec Roman. Oltář byl kufr od vařiče, na něm batikovaný ubrus. Za oltářem sloup elektriky ve tvaru kříže. Když kolem projelo auto, nebo když v jednu chvíli došly místní děti omrknout situaci, čelovka zhasla a byla totální tma. Dost jsme se tím bavili. Bylo to napínavé.

23.8., neděle

Někde poblíž hranic Francie a Španělska jsme viděli stát policajta se samopalem. Jelikož jsme byli v bezpečí autobusu a on si nás nevšímal, začali někteří vtipkovat o střílení. Zanedlouho jsme zastavili u jedné benzínky a dělali večeři. Během vaření poslal o. Roman Radima, aby se šel podívat po okolí, kde by se dalo přespat. Po delší době se Radim vrátil a popisoval, co zažil. Přelezl nějaké plotky a sypajícím se štěrkem vyplašil koně. Po chvíli se objevil majitel koně s puškou, tak Radim radši zdrhl. Vtipů přibývalo: "Postřílí nás..." "... tolik nábojů nemá." (Bylo nás něco přes 40.) Nakonec jsme se dohodli, že přespíme na poli pod širákem. Měli tam strniště obilí a podsev nějaké trávy. Byla tma a zákaz používání čelovek. Lehli jsme a spali. Ráno nás vzbudil o. Roman v 6.37. Byla modlitba ve spacáku. Pak jsme rychle vstávali, aby nás nenašel majitel s pistolkou.

26.8., středa

Odpoledne jsme dojeli do města Nice (Nys). Bylo v plánu strávit tam noc. Rozhodli jsme spát na parkovišti, na betoně vedle busu. Některý děcka šly ještě do města. U busu jsme v tu chvíli zůstali jen tři. Lehli jsme do spacáků a ... přijel hlídač na motorce. Parkoviště totiž bylo hlídané. Přesvědčoval nás, že máme jít spát do hotelu. Na parkovišti se spát nesmí. Hlídač bouchal do skla busu tak dlouho, až řidič Roman vylezl a odešel s náma pryč. Druhý řidič, Aleš, zůstal pěkně schovaný v busu. O něm hlídač nevěděl. Roman nám řekl, že obejde parkoviště, přeleze zeď a stejně přespí v busu. My tři jsme šli hledat nocleh jinam. "Zkontrolovali" jsme o. Tomáše a děcka, co šli spát s ním do keřů u silnice. Došli jsme až na pláž, kde jsme přespali. Ráno o půl sedmé začli obcházet policajti. Po jedné naší skupince chtěli vidět pasy a kontrolovali je přes centrálu. Další skupinka, když je viděla, skákala přes plot, jiných se ptali, jestli jsme jedna skupina. My tři jsme rychle balili spacáky a vstávali. Policajti se smáli, mávli rukou a šli pryč. Skupinka o. Tomáše byla ráno pokropena vodou ze zavlažovače a poštípána komáry. Někteří spali v hale na letišti.

27.8., čtvrtek

Byli jsme ve městě Nice, u moře. Po návštěvě WC na letišti a obchodu s jídlem, jsme šly s kámoškou k moři. Ostatní děcka jsme našly celkem snadno. Krom toho, že byli na stejném místě jako včera, byli opálení jako my. Po lokty a po kolena. Tak jsme se krom koupání snažili opálit se i "pod tričkem". Většina to však neodhadla a spálila se.

28.8., pátek

Asi půl hodiny před zastávkou v Mikulově jsme dostali hlasovací lístky. Z jedné strany jsme měli hlasovat pro přednášky, co se nám líbily a z druhé strany napsat tip na příští expedici. Výsledky hlasování: 1. Irsko, 2. Řecko a Makedonie, 3. Turecko. Místo expedice se definitivně rozhodne na poexpedičním víkendu koncem října, bo ještě může být všechno jinak. No, a tak to dopadlo, nakonec bude expedice Řecko a Makedonie.