Svatá Filoména

15. 3. 2013 12:42

Poslouchala jsem čtení na pokračování na Radiu Proglas Farář Arský. Dnes tam povídali něco o sv. Filoméně. Nic jsem o ní nevěděla, tak jsem začala hledat. Taky jsem si vzpomněla, že tohle jméno měla sestra buď prababičky, nebo pradědečka jako řeholní. Ale doteď jsem po tom jménu nepátrala :-) Až dnes a dost se mi líbí.

Zjevený životopis svaté Filomény 

Dne 3. srpna, když byla sestra Maria Luisa di Gesú po svatém přijímání ponořena do díkůvzdání, náhle se jí oči zavřely a navzdory velkému úsilí je nedokázala otevřít. Uslyšela velice něžný hlas:

Má nejmilejší sestro, 10. srpen je den, kdy jsem zakončila svůj pozemský život a vešla do nebe, kde mě můj Ženich uvedl do vlastnictví věčných skutků, jejichž požívání nedokáže lidský intelekt pochopit. Jeho moudrost také způsobila, že přenesení relikvií do Mugnana, bez ohledu na plány kněze, který je dostal, se nestalo 5. srpna, jak si určil, nýbrž až 10. srpna, a nikoli ve veškeré tichosti, nýbrž za všeobecného jásotu a výkřiků radosti, do kostela ve městě, kde jsem nyní uctívána, takže den mé mučednické smrti se pro mne mimořádným způsobem stal po 1500 letech dnem mé oslavy na zemi…

A pokračovala popisem svého života, umučení a smrti:

Má milá sestro, jsem dcera vládce malého státu v Řecku, má matka byla rovněž královské krve. Protože neměli žádné děti a ještě byli pohané, bez ustání přinášeli oběti svým falešným modlám, aby počali děťátko. Lékař z Říma, jistý Publius, který je nyní v nebi, byl v otcových službách a bydlel v našem paláci. Byl křesťanem. Viděl zármutek mých rodičů a měl soucit s jejich slepotou ducha. Odvážil se, inspirován Duchem Svatým, hovořit s nimi o katolické víře. Slíbil jim, že jakmile přijmou křesťanství, narodí se jim potomek. Milost, která jeho slova doprovázela, osvítila jejich rozum a zvítězila nad jejich pochybnostmi. Přijali tedy katolickou víru a dostali předmět svých tužeb, který jim Publius přislíbil.

Po mém narození mi dali jméno Lumena, aby vyjádřili „světlo víry“, jehož jsem byla plodem. Něžná láska, kterou mi rodiče projevovali, byla tak velká, že mne chtěli mít stále u sebe. To byla také příčina, proč mě vzali s sebou i do Říma, když můj otec musel odcestovat, protože mu tyranský císař Dioklecián hrozil válkou. To mi bylo 13 let.

Když jsme přistáli v hlavním městě říše, všichni tři jsme se odebrali do císařského paláce, kde jsme měli mít audienci. Sotva si mě Dioklecián všiml, upíral svůj pohled už jen na mne. Celou dobu, co otec vlídnými slovy hovořil o důvodech svého ospravedlnění, se zdálo, že ze své fascinace mou osobou vůbec nevychází. Když otec domluvil, císař mu odpověděl, že se již nemusí znepokojovat, ať se zbaví veškerých obav a myslí jen na své štěstí. Dodal: „Dám ti k dispozici celou moc své říše a nežádám za to nic jiného než ruku tvé dcery.“ Můj otec, zaslepený ctí, které se mu dostalo a která předčila všechna jeho očekávání, přijal návrh císaře s radostí. Když jsme se vrátili do našeho obydlí, vynaložili rodiče všechno myslitelné úsilí, aby mě pohnuli přijmout Diokleciánovo přání a neprotivit se jejich vlastnímu přání. Řekla jsem jim: „Jakže, vy byste chtěli, abych porušila přísahu, kterou jsem dala před dvěma roky Ježíši Kristu, jenom proto, abych se zalíbila nějakému člověku? Mé panenství je zasvěceno Bohu a já s ním už nemohu disponovat.“

Otec namítal: „Byla jsi příliš mladá, abys mohla učinit tak závažný slib.“ Přikázal mi, abych přijala Diokleciánovy námluvy a připojil i hrozby. Milost Boží mne však učinila neoblomnou. Můj otec potom přednesl Diokleciánovi moje námitky. Protože se však nechtěl vyvázat ze svého slova, domníval se, že je nutné, aby mne tam osobně dovedli. Ale ještě před tím jsem musela obstát před náporem otcovy nevole i něhy. I má matka byla na jeho straně a použila všech prostředků, aby mě laskáním i hrozbami zviklala v mém přesvědčení. Nakonec mi padli oba k nohám, zapřísahali mě se slzami v očích a prosili mě, abych se nad nimi smilovala. „Mé dítě,“ volali, „měj soucit se svým otcem a se svou matkou, slituj se nad svou rodnou zemí a našimi poddanými.“ Odpověděla jsem: „Nemohu a ani nesmím, své panenství jsem zaslíbila Bohu – slib má přednost před vámi, před mou rodnou zemí, přede vším ostatním. Má říše je v nebi.“

Ta slova je uvrhla do zoufalství. Přivedli mě před císaře. Ten použil hned svou moc, domnívajíc se, že mne tím získá. Ale všechno jeho lichocení, hrozby a sliby nebyly k ničemu. Propadl prudkému hněvu a dal mě uvrhnout do vězení ve svém paláci, kde mě zakovali do řetězů. Přesvědčen, že bolest a hanba zlomí můj odpor, který mi vléval můj Ženich, přicházel ke mně každý den, dal mi sejmout řetězy, abych mohla požít trochu chleba a vody, co mi přinesli. Odpor, na nějž znovu narážel, ho jen ponoukal, aby mi působil další muka. Avšak modlitba mě držela zpříma a já jsem nepolevila v úsilí nepřetržitě se svěřovat Ježíši a jeho nejčistší Matce.

Po 37 dnech svého pobytu v žaláři jsem spatřila nejblahoslavenější Pannu Marii, obklopenou nebeskou září, v náručí s Božským Dítětem. Řekla mi: „Ještě tři dny budeš v tomto žaláři strádat a po čtyřicetidenním věznění opustíš toto místo bolesti.“ Při této zprávě se mé srdce naplnilo úžasnou radostí. Avšak když Královna andělů dodala, že budu proto propuštěna z vězení, abych trpěla ještě horší muka a obstála v ještě urputnějším boji, než byly ty předchozí, má radost se proměnila v strach. Dělala jsem si radostné naděje, že mne brzy usmrtí. Maria mi však řekla: „Odvahu, má dcero! Ty přece víš, jak hlubokou lásku k tobě mám. Jméno, které jsi ve křtu dostala, je LUMENA a tvůj Ženich se nazývá SVĚTLO, HVĚZDA A SLUNCE… Mne nazývají JITŘENKA, ČERVÁNKY, HVĚZDA, SLUNCE. Neboj se, budu stát při tobě. Teď na tobě uplatňuje svá práva přirozenost, aby ses pokořila ve slabosti, potom však, až dojde k zápasu, dá ti božská milost sílu a tvůj anděl strážný, který byl i andělem mým, svatý Gabriel, jehož jméno znamená Boží síla, ti také přijde na pomoc. Svěřím tě jeho zcela mimořádné péči jako svou dceru, kterou miluji více než všechny ostatní.“  

Slova Královny panen mi vlila odvahu. Pak zjevení zmizelo a zanechalo po sobě nebeskou vůni, která naplnila celou žalářní kobku. Brzy se uskutečnilo, co mi bylo zvěstováno. Dioklecián zapochyboval, že mne donutí k povolnosti, a rozhodl se, že mne dá veřejně mučit. Začal tím, že mě rozkázal zbičovat. Řekl: „Protože se nestydí dát před císařem přednost zločinci, který byl vlastním národem odsouzen k nejhanebnější smrti, smrti na kříži, zaslouží si spravedlivě takové zacházení jako zločinec.“ Rozkázal, aby mi svlékli šat a připoutali mě ke sloupu. Za přítomnosti mnoha vznešených dvořanů mě dal zbičovat tak, že mé tělo bylo zalito krví jako jediná krvavá rána. Když tyran zpozoroval, že jsem již v bezvědomí a blízko smrti, dal rozkaz, aby mě odstranili z jeho očí, a dal mě odvléci znovu do žaláře. Předpokládal, že tam vypustím svého ducha. Ve svém očekávání však byl zklamán. Ale i mne oklamala sladká naděje, že už brzy vejdu do svatební síně ke svému Ženichovi. Zjevili se mi dva zářiví, světlem se třpytící andělé a nalili balzám do mých ran. Nato jsem se cítila ještě více posílena než v předchozích dnech. Již za časného rána o tom podali císaři zprávu. S úžasem mě pozoroval a snažil se mi namluvit, že za své náhle uzdravení mám vděčit bohu Jupiterovi, kterému on sám oddaně slouží. Chtěl mě učinit římskou císařovnou a dělal mi spoustu marnivých slibů, s nimiž spojoval mnohé lichotky. Chtěl dokonat pekelné dílo, které si předsevzal. Ale Duch Svatý, kterému jsem zavázána za svou statečnost, mě osvěcoval takovou silou, že ani Dioklecián, ani kdokoliv mezi jeho dvořany nebyl schopen cokoliv namítat proti důkazům, které jsem uváděla pro pravdu naší víry. Císař vydal rozkaz, aby mě pohřbili v proudech Tibery s kotvou na krku. Jeho příkaz byl vykonán, ale Bůh, aby zabránil jeho smrtelným následkům, vyslal dva anděly, kteří mi, když jsem byla svržena do řeky, uvolnili kotvu, takže ta spadla na dno, kde se asi nachází dosud. Mne samotnou však jemně přenesli na břeh před zraky mnoha lidí, kteří přišli zhlédnout tuto nevídanou podívanou. Tento zázrak měl na mnoho lidí šťastný účinek, neboť se obrátili ke katolické víře. Dioklecián však to vše připisoval mým čarodějnickým schopnostem, dal mne vláčet ulicemi Říma, připoutanou na voze. Vyčerpaná a málem zmírající jsem byla zase uvržena do žaláře. Nebesa mě však znovu omilostnila zázračným způsobem. Přišel sladký spánek a po procitnutí jsem byla opět naprosto uzdravená. Když se to Dioklecián dozvěděl, propadl záchvatu vzteku a křičel jako pominutý: „Do toho, špičaté šípy ať ji znovu proděravějí, aby na tato muka již zemřela.“ To se ihned dělo. Lučištníci napínali své luky a vynaložili všechny své síly. Ale šípy jim vypovídaly poslušnost. Císař osobně přítomný byl vztekem úplně bez sebe a nazýval mě čarodějnicí. Domnívaje se, že žár ohně zničí čarodějnou moc, přikázal rozžhavit špice šípů v ohni doběla a opět je na mne nechal vystřelovat. Lučištníci sice tak začali jednat, ale šípy nabíraly opačný směr a obracely se proti těm, kteří je vypouštěli. Šest lučištníků zemřelo na místě, ale celá řada se zřekla pohanství. Lid začal veřejně vyznávat všemohoucnost toho Boha, který mne ochraňoval. Tyran zděšený reptáním a pokřikem lidu spěchal, aby učinil mému životu konec, a dal mi setnout hlavu. Má duše vzlétla vzhůru do nebes k mému nebeskému Ženichu, aby od něj přijala korunu panenství a palmu mučednictví a radovala se z obzvláštní přednosti před mnoha vyvolenými v jeho přítomnosti. Den pro mne tak naplněný radostí, že jsem vešla do nebeské slávy, byl pátek 10. srpna hodina třetí odpoledne.

Tolik sdělení sv. Filomény sestře Marii Luise di Gesú v r. 1833.

 

Svátky sv. Filomény

10. ledna: narození sv. Filomény

25. května: svátek nalezení ostatků (1802)

10. srpna: svátek její mučednické smrti (302) a přenesení sv. ostatků do Mugnana (1805)

11. srpna: liturgický svátek k uctění světice

1. nebo 2. neděle v srpnu: poutní slavnost ke cti světice

 

Atributy sv. Filomény

šípy, kotva, lilie čistoty, palma vítězství, koruna

 

Patronáty sv. Filomény

patronka dětí, novorozenců, mládeže, malých i větších dívek, ochránkyně mladých manželských párů, pomocnice proti neplodnosti, utěšitelka zarmoucených matek, které ji vzývají o materiální i duchovní pomoc pro své děti, těšitelka zarmoucených a uvězněných, podpora nemocným a trpícím, kterým přináší úlevu a útěchu, pomocnice chudých a osiřelých, velká pomocnice studentů a kandidátů zkoušek, přímluvkyně podnikatelů a pomocnice ve finančních potřebách a obtížích, patronka klášterů a škol, patronka kněží, misií, pomocnice ke konverzím a návratům ke svátostem, patronka Světového živého růžence a všech dětí Mariiných, mocná přímluvkyně ve všech beznadějných záležitostech

Zpracoval Štefan Šmahovský, zdroj: Marcela Macháčková: Svatá Filoména, Naše mocná přímluvkyně. Olomouc 2011. Matice cyrilometodějská.

 http://www.stjoseph.cz/svata-filomena/

Zobrazeno 1858×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio